Výlet: Libina, Bradlo, Bílý kámen, Zábřeh

Hlavním cílem výletu bylo Bradlo, ještě jsme ale nevěděly, co všechno nás čeká.

Vlakem do Libiny za 48 Kč. Rozcestník značení není přímo na nádraží, ale pod ním, dolů po schodech, což je opačným směrem, než je potřeba se vydat. Takže příště z nádraží rovnou doprava.

Postupovaly jsme nahoru za společnosti velkého množství lidí. Nějaký organizovaný výstup, či co to je? Po louce se šlo dobře, v lese však místní značení uhýbalo z modré trasy. Tři kameny jsme tak zcela minuly a ke studánce Běžinka jsme se kousek vracely.

Studánka byla pěkná a navzdory suchu měla dostatek vody. V bezpečném dosahu vodního zdroje jsme tak mohly vyzkoušet benzínový vařič. Důležitá poznámka: možná podle testů vaří rychleji, ale pro začátečníka je to časově náročnější než cokoli jiného. Natlakované hořlavé páry benzínu, oheň, sucho... Není to úplně kombinace, která by vás nechala v klidu.

Stále velká spousta lidí. Navazujeme i rozhovory. Jak se zdá, skupinka děvčat s vařičem uprostřed lesa poutá docela dost pozornosti. Po dopolední kávě a nějaké té svačince (ano, sotva jsme vyšly) pokračujeme. Záhy se také dozvídáme, co se to vlastně děje.

Dostáváme totiž diplom za účast akce "Výstup na Bradlo", ba dokonce i mapku. Pečou se buřty, bečka je naražená, děti střílejí lízátka vzduchovkou. Vysvětlujeme, že jsme tu vlastně náhodou, ale očividně to ničemu nevadí. Razíme tedy na vrchol rozhlédnout se a pořídit nějaké fotky.

Dole dáváme pivo a vyrážíme na cestu. Po modré, což je trochu jiným směrem (téměř opačným) než jsme chtěly. Poté, co se doprodíráme kalamitou schváceným lesem, narážíme na altánek a modrá pokračuje ven z lesa na Lipinku. Ajaj, co teď? Improvizace. 

Za asistence online map a naší sporadické intuice se vydáváme na cestu do dalšího záchytného bodu - Rohle. Asi není nutno dodávat, že nám trvala poměrně dlouho a  vedla cestou i necestou (doslova).

Ale sláva, našly jsme silnici vedoucí do Rohle, procházíme vesnicí a dále po zelené. Kousek po silnici, od velkého jasanu (rozcestník U Janoslavic) lesem a do kopce. Cesta je pěkná, ale začíná nás poněkud tlačit čas. Prvních 1,5 km k rozcestníku Svatý Josef, dalších potom na Bílý kámen. Pocitově to však bylo víc. 

Když jsme navíc vylezly na "Bílý kámen", nebyl

tam. Mýtinka, turistické odpočívadlo, rozcestník. Nějaká hromada kamenů, kolem které jsme přišly, navíc rozhodně nebyla bílá. Místo dobré akorát tak pro slunění hadů, jak se členka naší výpravy - Peťa - přesvědčila na vlastní oči.

Cesta dál byla skoro až přízračná, šly jsme totiž po hřebeni, nad námi stínily koruny stromů a z obou stran dlouhá tráva, která se vlnila ve větru. Spěcháme na autobus do Lesnice, do Zábřehu totiž dorazit nestíháme. Ne snad na vlak, ty jezdí pěkně, jedna z nás spěchá do práce.

Jinak, dalším plazem dnešního dne je slepýš. Vidět živého je rozhodně méně časté než sušeného a vylisovaného na silnici.

Autobusem z Lesnice za 16 Kč, dále vlakem ze Zábřehu za 51 Kč.

Poučení? Naplánovat trasu je jenom jedna část. Sledovat trasu a nesejít z cesty je věc druhá. Plus dbát na to, že náročnější terén prostě trvá projít déle, což naše vzdálenostní značení ledabyle přehlíží.

:-)

Celkové výdaje: 115 Kč (skupinová sleva vlaku pro čtyři)

Celková trasa: ??? +- 22 km

.

Výlet: Rešovské vodopády

Plán byl jasný - chceme vidět Rešovské vodopády.
Rýmařov -> Rešovské vodopády -> Dlouhá loučka

Cesta do Rýmařova autobusem, který byl naprosto přeplněný zabrala něco přes hodinu, jízdné 68 Kč.

Z Rýmařova po zelené. Jelikož jsme v blízkosti autobusového nádraží nenašly rozcestník, směr jsme určily podle mapky. Proslulý pivovar jsme minuly, bohužel bylo ještě příliš brzy.

Zelená "turistická" trasa vedla z Rýmařova 4 km po silnici s úzkou krajnicí. Silnici opouštíme až skoro na konci vesnice Skály, poté je cesta už mnohem příjemnější. Ale vzhledem k volbě směru stále klesáme.

Podél vodopádů také klesáme, většina lidí jde proti nám. Vody bylo dost a vodopády byly pěkné, určitě je však lepší jít z opačné strany, člověk si je lépe prohlédne, po schodech se také lépe chodí dolů.

U rozcestníku pod vodopády, u Mlýna u Fialů, přecházíme na červenou, která směřuje na Sovinec. Hned za zákrutem nás čeká obrat a prudké stoupání do Rešova. Nahoře míjíme (!!!) dvě hospody a pokračujeme skrz vesnici. Za vesnicí jsou ohrady s dobytkem, kde byly málem ukončeny naše životy, jelikož se býkovi nelíbilo být fotografován.

Cesta po červené vede nejprve pastvinami, poté lesem, jde se dobře, ale klesá se. V lese po kalamitě nebyly ještě odklizené stromy, takže jsme chvílemi ztrácely stezku, s trochou vynalézavosti ale pokračujeme.

Od rozcestníku Valšův důl pokračujeme po modré. Tedy, pouze krátkou chvíli. Na doporučení místní paní se vyhýbáme lesu a do Dlouhé loučky se vydáváme po cyklostezce. Je teplo, ale už to není daleko.

V Dlouhé loučce vyprahlé hledáme hospodu. Poznámka: Je na opačné straně vesnice, než je benzínka. Tedy, údajně, důkazy nemáme.

Autobus zpátky do Olomouce stál 40 Kč a jel 51 minut. Rozhodně méně zaplněný, místo k sezení bylo.

Takže poučení do příštích výletů? Více studovat kudy stezka vede (vyhnout se cestám po silnici) a jakým směrem je lepší trasu jít. A hospody na trase si také zjistit dopředu.

Celkové výdaje: 108 Kč

Celková trasa: 19 km