S nastupujícím jarem obvykle setřásáme únavu po zimě a společně se slunečními paprsky nasáváme optimismus. Všechno rozkvétá, vzduch se otepluje, odhazujeme bundy. Raší medvědí česnek. Vzduch voní životem. Začátek jara je naprosto skvělé období.
Naprosto skvělé. Pokud se zrovna nesnažíte dokončovat diplomovou práci.
Pokud ano, pak se mnou nejspíše budete souznít na mnoha úrovních. Měla jsem nějakou představu, jak vše bude probíhat, přece jenom, člověk už za sebou má bakalářskou práci a má pocit, že už úplně netápe co a jak. Rozhodně jsem si nemyslela, že moje diplomka zabere o tolik víc času. Že mě bude bolet hlava jenom na ni pomyslím, že si budu připadat jako úplný loser, který se topí v datech a zdrojích a snaží se tvářit, že je všechno v pohodě. (Pokud jste si mysleli, že tohle bude přínosný článek a ne sebe-terapie, tak máte teď šanci se vytratit...)
Samozřejmě trochu dramatizuju. Necítím se jako úplný loser. Ale většinu času se necítím moc dobře. Ve velkém k tomu přispívá i fakt, že se blíží zakončení studia, kterým jsem strávila pěkných pár let. Ty roky byly pěkné, to berte doslova. Ale nedá se říct, že bych se nějak hnala do praxe, přivydělávala jsem si brigádami mimo obor. Dává to smysl, brigáda prodavače je snáze dostupná a příhodnější než obtížné shánění brigády v oboru. Kdybych mohla vrátit roky zpátky, snažila bych se to udělat jinak. Jenže na to už je pozdě, že jo. Jediná oborová praxe je ta, která byla povinná. Byla přínosná, ale pracovala jsem zadarmo. Ačkoli zkušenosti se hodí, něco takového není moc praktické...
Vraťme se zpátky k zakončení studia. Je to prosté - když nejste student, jste pracující. Nebo nemakačenko, jak se u nás říká... Pokud studujete 5 let a váš obor vás baví, nejspíš se chcete uchytit v oboru. Za mě mohu říct, že cokoli jiného (mimo obor) budu brát jako selhání. No pressure. Kdo pak nemá mít špatné sny a problémy s usínáním?
Když jste hodně dobří v tom, co děláte, nejspíše se uchytíte vždycky. Pokud jste komunikativní a aktivní, máte dobré šance. Přesvědčíte ostatní o svých schopnostech. Problém je, pokud nejste. Nemůžu o sobě říct, že bych byla komunikativní. Domluvím se na čem potřebuji. Nemám ale tak velké sebevědomí, abych někoho přesvědčovala o svých kvalitách. Co když jsem prostě jen průměrná? Mám šanci na slušnou práci a slušný život?
Budu brát jako předpoklad, že ano. Každý má šanci. Někoho čeká náročnější cesta a spousta neúspěchů, někdo to třeba bude mít snazší. Je to otázka příležitostí, nejspíš i toho, co jsme té cestě schopni obětovat. Nemělo by to být depresivní, užírat se nejistotou a pochybami ještě nikomu na psychickém zdraví nepřidalo.
Třeba na tom jaru něco přece jen bude. Čekají nás zajímavé měsíce.
Naprosto skvělé období...
Naprosto skvělé. Pokud se zrovna nesnažíte dokončovat diplomovou práci.
Pokud ano, pak se mnou nejspíše budete souznít na mnoha úrovních. Měla jsem nějakou představu, jak vše bude probíhat, přece jenom, člověk už za sebou má bakalářskou práci a má pocit, že už úplně netápe co a jak. Rozhodně jsem si nemyslela, že moje diplomka zabere o tolik víc času. Že mě bude bolet hlava jenom na ni pomyslím, že si budu připadat jako úplný loser, který se topí v datech a zdrojích a snaží se tvářit, že je všechno v pohodě. (Pokud jste si mysleli, že tohle bude přínosný článek a ne sebe-terapie, tak máte teď šanci se vytratit...)
Samozřejmě trochu dramatizuju. Necítím se jako úplný loser. Ale většinu času se necítím moc dobře. Ve velkém k tomu přispívá i fakt, že se blíží zakončení studia, kterým jsem strávila pěkných pár let. Ty roky byly pěkné, to berte doslova. Ale nedá se říct, že bych se nějak hnala do praxe, přivydělávala jsem si brigádami mimo obor. Dává to smysl, brigáda prodavače je snáze dostupná a příhodnější než obtížné shánění brigády v oboru. Kdybych mohla vrátit roky zpátky, snažila bych se to udělat jinak. Jenže na to už je pozdě, že jo. Jediná oborová praxe je ta, která byla povinná. Byla přínosná, ale pracovala jsem zadarmo. Ačkoli zkušenosti se hodí, něco takového není moc praktické...
Vraťme se zpátky k zakončení studia. Je to prosté - když nejste student, jste pracující. Nebo nemakačenko, jak se u nás říká... Pokud studujete 5 let a váš obor vás baví, nejspíš se chcete uchytit v oboru. Za mě mohu říct, že cokoli jiného (mimo obor) budu brát jako selhání. No pressure. Kdo pak nemá mít špatné sny a problémy s usínáním?
Když jste hodně dobří v tom, co děláte, nejspíše se uchytíte vždycky. Pokud jste komunikativní a aktivní, máte dobré šance. Přesvědčíte ostatní o svých schopnostech. Problém je, pokud nejste. Nemůžu o sobě říct, že bych byla komunikativní. Domluvím se na čem potřebuji. Nemám ale tak velké sebevědomí, abych někoho přesvědčovala o svých kvalitách. Co když jsem prostě jen průměrná? Mám šanci na slušnou práci a slušný život?
Budu brát jako předpoklad, že ano. Každý má šanci. Někoho čeká náročnější cesta a spousta neúspěchů, někdo to třeba bude mít snazší. Je to otázka příležitostí, nejspíš i toho, co jsme té cestě schopni obětovat. Nemělo by to být depresivní, užírat se nejistotou a pochybami ještě nikomu na psychickém zdraví nepřidalo.
Třeba na tom jaru něco přece jen bude. Čekají nás zajímavé měsíce.
Naprosto skvělé období...
Žádné komentáře:
Okomentovat