fáze 1: Zátoň-Boubín - Boubínské jezírko - Boubín (1 362 m. n. m.) - Kubova Huť
V čem byl tento den zajímavý? Poprvé jsme se setkaly s místním vlakovým dopravcem GW Train Regio. Za mě moc pěkné vlaky a dobrý systém nákupu lístků pomocí automatů přímo ve vlaku. Můžete platit jak penězi, tak kartou, prostě si koupíte lístek až po nástupu. Něco takového by se mi líbilo i ve vlacích v naší oblasti. Průvodčí by pak prostě zkontroloval, jestli jste si zaplatili správně.
Vystoupily jsme ve stanici Zátoň-Boubín a vydaly se nejprve po modré, poté po zelené k Boubínskému jezírku. Ještě předtím jsme minuly velmi pěkné infocentrum Idina Pila. Sledovaly jsme naučnou stezku Boubínský prales a došly na vrchol Boubín. Dozajista nejzalidněnější místo z celé trasy. Dřevěná rozhledna byla doslova v obležení turistů a mladý muž vybíral vstupné, které prý bude použito k postavení nové rozhledny. To je ušlechtilý cíl, ne? Když jsem tam byla kdysi, pamatuju si, že se nevybíralo, což je podle mě v podstatě zvláštnost v době dnešních rozhleden.
Odbočkou po červené jsme zašly na Johnův kámen, jakési bývalé oblastní rozmezí, který nám posloužil jako odlehlé místo na svačinu. Seběhly jsme do Kubovy Hutě se záměrem porozhlédnout se a pak pokračovat po Lesnické NS do Zátoně. Plány se ale semlely jinak. Zrovna jel okolo vlak a my prostě naskočily s tím, že si dnešní výlet rozfázujeme. Zpátky ke Kubově Huti, věděli jste, že je zde nejvýše položená železniční stanice v České republice? Nachází se v nadmořské výšce 995 m. n. m.
fáze 2: Soumarský most - Soumarské rašeliniště (rozhledna) - Dobrá-lávka - Volary (22 km)
Vystoupily jsme v Soumarském mostě. Osud tomu chtěl, že jsme nezvládly odolat ceduli u silnice a vydaly se k blízké restauraci s okénkem na něco na zub. Malinové knedlíky byly dobré, personál restaurace byl ale asi mírně zmatený, protože na jídlo pro kamarádku zapomněli. Vždycky je to rozhořčující, vrácené peníze ani omluva vám náladu nespraví a pokud nemáte velký hlad, už si nic jiného nedáte (K tomu se ale určitě vrátím i v článcích z mého posledního dobrodružství..)
Pořádně jsme si prohlédly místo, z kterého budeme ve čtvrtek vyrážet na kanoích, ještě blaženě nevěda, co nás to čeká za pohromu, a pokračovaly jsme k úvodní ceduli NS Soumarské rašeliniště. Nechaly jsme se vést stezkou a užívaly si unikátního prostředí. Nebylo to sice příliš podobné "divokým" vrchovištím, která jsem viděla v minulosti, ale i tak krásné. Vystoupaly jsme na malou dřevěnou rozhledničku, pokochaly se výhledem na břízy a pokračovaly po zelené až do Volar. Vypíchnout musím úsek okolo Dobré-lávky, kde jsme málem byly sežrány zaživa vším, co jenom trochu lítalo a dýchalo vzdušnicemi.
Sečteno podtrženo, super den!
Další výlety ze Šumavy zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat