Kvilda - pramen Vltavy - Bučina - Furik - Žďárecké jezírko - Lenora - Soumarský most - Volary (41_km)
Svezeme se autobusem na Kvildu. Je to dlouhý autobus s přívěsem, na který se vleze spousta kol. Z Volar nás jelo málo, velká skupina cyklistů nastoupila až u Soumarského mostu a všichni jsme končili na Kvildě. Pokud znáte Kvildu, víte, že její centrum je těsně přivinuto k úzké silnici, kolem které nenajdete chodníky ani moc prostoru pro manévrování. Když se potom takový naplněný "cyklobus" setkal s popelářským vozem a přidala se další auta, o pořádný zmatek a zácpu bylo postaráno.
Jakmile jsme měly svá kola, naše kroky vedly do místního infocentra pro razítka na pohledy babičkám. Skončilo to u spontánního nápadu pořídit si turistický deník na sbírání vizitek a razítek. Přišla s tím tedy P., která jej znala již od své známé, ale vrhly jsme se do toho obě. Poměrně jsem se pro něj nadchla a rozhodně se o něm ještě rozepíšu později. 😊 Jinak musím zmínit, že i kvildské infocentrum je velmi vydařené, hodně se mi líbí propojení klasického infocentra (letáčky, razítka, upomínkové předměty) a poznávání - fotografie, naučné tabule, zajímavé exponáty. Obecně bych řekla, že na Šumavě jsem zatím viděla jedny z nejlepších infocenter.
Zpět ale k výpravě! Člověk by řekl, že je čas vypravit se do kopců. My se raději vydaly do místní pekárny. Ano, je to moje slastná vzpomínka z dob, kdy jsem na Kvildě byla s Duhou. Takže jsme koupily pečivo na svačinu, pecen chleba a dezerty. Ořechový závin s karamelovým přelivem byl sen. Kamarádka H. dohnala i ranní kafe, sbalily jsme výslužku a jelo se. Téměř poledne... 😅
Cesta k pramenu Vltavy vedla po asfaltové cestě. Kolem Černohorského močálu. V mé paměti zakončena nemilosrdným stoupákem, ve skutečnosti ke konci hodně pozvolná a daleko snazší, než byla očekávání. Co se očekávání týče... pramen Vltavy byl zarostlý. Člověk by si ho vyfotil, ale vlastně ani nebylo co. Tak jsme odškrtly pomyslnou fajfku a znovu naskočily do sedel.
Vyjely jsme po červené turistické směr Bučinu a čekal nás onen největší stoupák dne.Během kilometru převýšení nějakých sto metrů. Potom sjezd Furik, Knížecí pláně, Žďárecké sedýlko, Žďárecké jezírko. Dále Jelení stezkou do Strážného, který mi poskytl lehkou vlnu znechucení jenom při průjezdu. Pokračovaly jsme po Zelené cestě až ke stejnojmennému rozcestníku nad Lenorou. Sjet, nesjet? Nalákala jsem kamarádky na obecní pec a jelo se.
Zmiňovaná obecní pec je velkou zajímavostí, ale zas tak moc toho na ní k vidění není. V její blízkosti se zrovna cosi opravovalo a jeden z pánů k nám přistoupil. Měly jsme v podstatě štěstí, byl to místní, dal nám o peci krátký výklad a pozval nás na tradiční pečení chleba, které zřejmě spoluorganizuje. Vidina koláčů a česnekových placek zněla opravdu lákavě, bohužel se toto pečení pořádá jen každou poslední sobotu v měsíci. Načasování jsme tudíž měly špatné, poděkovaly za výklad a vyrazily ulovit vizitku peci do infa při sklářském muzeu.
Po cyklostezce jsme pak pádily přes Soumarský most až do Volar vlastně bez přestávek.
Ačkoli jsme si dnes nedaly nijak zvlášť do těla, výlet to byl pěkný.
Další výlety ze Šumavy zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat