Co jsem zajímavého četla #2

Další dávka čtiva. Tentokrát mám připravené knihy tři: první Co se skrývá v lesích byla pořízena na základně zajímavé obálky, druhá Remade vyhmátnuta z polic s velkou zvědavostí - má poutavou anotaci. Po třetí jsem toužila již nějakou dobu, asi od té chvíle kdy jsem na Bitevního mága četla nadšenou recenzi na FB stránkách Závisláků. A nelituji, byly to dobře investované peníze! :) 

Produktivita v době šedého nebe a jablečných koláčů

Další den je tady. Můj klasický v postavení online studenta začíná krátce před osmou, kdy se vykutálím z postele, obleču se, někdy zvládnu i připravit rychlosnídani a už utíkám k počítači a žhavím Teams. Přednášky se dobře poslouchají, pokud po vás však není vyžadována aktivita, ale jen poslech, je to se soustředěním všelijaké. Prezentace a studijní materiály povětšinou dostaneme, v lepším případě i nahrané přednášky, které si pak můžeme pouštět klidně i před spaním.. :) Nebudu tvrdit, že bych měla z marketingu minulý semestr tak dobrou známku i kdybych neměla všechny přednášky naposlouchané slovo od slova.. Papírové zápisky jsem proto "zrušila" a vedu si maximálně elektronické.

V pauze káva, čaj, nejlépe obojí. A další blok. V některých předmětech je vyžadována příprava a prezentování vlastních prezentací. To pak třeba otestovat mikrofon, zabojovat se sdílením obrazovky a podobně. Pokud jsou tyto bloky nahrávány, člověk pak zjistí spoustu nemilých věcí o svém vlastním prezentování.. Například:

- váš hlas nezní ostatním skutečně tak, jak ho slyšíte vy (obvykle zní hůř)

- používáte spoustu výplňových slov (a je to otravné)

- začínáte věty s jiným záměrem, než je končíte (což je jasné pro vás, ale z hlediska posluchače hrůza a děs)

Pokud jste ještě upozorněni na nepřesnosti ve vaší práci, na kterou jste byli docela pyšní, může to být trochu hořké sousto. Podíváte se z okna, kde byste obvykle v tuto denní dobu našli sluncem rozzářené podzimně pestré koruny stromů, ale vidíte jen šedo, mlhu, rezavé tlející listí.. Kde je radost?

Jasný argument, který asi máte k následujícímu odstavci je takový, že si musíte přece z kritiky vzít ponaučení. S hrozným hlasem nic neuděláte (ačkoli mi jeden profesor, který měl výhrady k mému hlasovému projevu, doporučoval pít syrová vajíčka), můžete ale zapracovat na dalších zdrojích, ověřování faktické stránky vaší práce a na přípravě k prezentaci. To je pravda. Ale zkusili jste někdy vyprodukovat něco kvalitního, když se cítíte schlíple? 

Já radost hledám v barvách, což je důvod, proč jsem vyhlédla z okna a hledala barevné listí. Také se netajím tím, že spoustu radosti najdu v jídle (pokud ovšem zrovna dlouhodobě netrpím problémy s mrškou salmonelou). Takže dneska budu psát o jablcích. Mají pestré barvy, krásně podzimně voní a je v nich spousta energie (nemyslím pouze po výživové stránce). Čerstvá vás povzbudí a tepelně zpracovaná, s přídavkem skořice, ukonejší. Ať už děláte domácí ovocný čaj nebo pečete koláč. Někdo má období podzimu propojené s dýněmi, u mě však letos na plné čáře vyhrávají jablka. :)

Když naberu jablečnou energii, můžu se znovu pustit do náročnější práce. Zpracovávání semestrálních projektů nebo psaní bakalářské práce "z pohodlí domova" je do jisté míry velmi nešťastné. V prvé řadě mi chybí knihovna a ne vše lze sehnat online. Daleko významnější je ale v konečném výsledku právě to "pohodlí domova". Bez univerzitního prostředí je mnohem náročnější soustředit se na práci, skutečně se donutit jít vyhledávat zdroje k práci, zatímco vedle leží rozečtená osmisetstránková kniha (a daleko zábavnější)... Nebudu ani mluvit o tom, že moje vnímavost na nepořádek rapidně stoupla, musím se doslova nutit neuklízet! :) 

Jak můžete vypozorovat z tohoto zápisu, s produktivitou to dnes nemám nijak valné. Ale snad stačí každý den i málo, aby to pak za něco stálo... :) Příště přijdu s vylepšováky!

Rozhořčení

Lidi jsou blbí. Nejhorší je, když jsou i hlasití. A mají svoje bubliny, ve kterých se ještě navzájem utvrzují ve svojí blbosti. Odjakživa jsem se považovala za fakt tolerantního člověka, který snesl kde co kontroverzního. Poslední dny jsem ale hodně na hraně. Sluníčko nesvítí, z mráčků neprší. Všude tmavá směsice mlhy, kouře, výparů a debility. Taky patřím do spektra lidí, kteří se rádi opírají o důkazy, první co mi při předložení faktů z nedůvěryhodného zdroje vyskakuje v hlavě jsou pochybnosti. Zpochybňování, kritické myšlení a braní věcí s rezervou. Ne zlehčování nebo „mámuprdelství“, ale prostě snaha o jakýsi nejvhodnější a nejreálnější pohled. Můj reálný pohled je takový, že je to s náma jako se společností fakt špatné. Ta sklenice je fakt poloprázdná.

Co jsem zajímavého četla #1

Chtěla bych se podělit o zajímavé knihy, které jsem četla v poslední době...Samozřejmě nejsem nelida, vše bez spoilerů. :)

Dnes to bude: Nyxia; Nyxia: Nespoutaná; Ideální svět; Prvok, Šampón, Tečka a Karel; Dalecká generace

Knižní koutek - úvod

Jako malá jsem byla velký čtenář. Většinu knih jsem měla z knihoven, knihy jsem dostávala pod stromeček i k narozeninám. Řekla bych, že je radost, když vaše dítko rádo čte. Dá se přirozeně předpokládat, že bude mít barvitější fantazii a lépe mu to půjde s jazykem. Slovní zásoba je něco, co se hodně spojuje zejména s učením cizích jazyků, ale daleko méně o tom slyšíme ve spojení s naší mateřštinou. Pro mě to bylo hodně důležité. Měla jsem češtinu ráda a šla mi přirozeně, čtení pro mě bylo přirozené a nedovedu si tak ani představit, jaké by to bylo bez něj. 

Řekla bych, že co jsem na vysoké, s mým čtením to šlo hodně z kopce. Nebudu svádět na studium vše, ale po koukání do přednášek a skript má člověk pochopitelně raději chuť zasednout k seriálu než si napínat oči nad knihou, jedno jak dobrou. Poklesu slovní zásoby jsem si nemohla nevšimnout, stejně tak občasných problémů se vyjádřit. Možná to souviselo i se zanecháním prvního blogu, možná ne. 

Každopádně, v roce 2020 jsem se poměrně rozečetla. Poděkování patří zejména Knihy Dobrovský (ne, žádná spolupráce) za jejich skupinu Knižní závisláci a knižní akce. Mám zásoby hned v několika žánrech a opravdu čtu daleko víc. Hurá! Navíc mám vyhlédnuto až nestoudně mnoho dalších knih, které si hodlám pořídit a přečíst, takže nevím, zda nakonec nebudu ještě naříkat.. Přece jenom, doba, kdy budu muset svoji knihovnu celou přestěhovat do nového se blíží. 😅

A o čem vlastně bude knižní koutek? 

Budu psát o tom, co jsem přečetla a co se chystám přečíst. Tak jednoduché to bude. Budu psát seznamy, budu psát zamyšlení, budu doporučovat a určitě i kritizovat. Snad to bude přínosné jak pro mě, tak pro kohokoli, kdo bude mít zájem. 😊

Čtení zdar!

Cyklovýlet: pramen Vltavy

Kvilda - pramen Vltavy - Bučina - Furik - Žďárecké jezírko - Lenora - Soumarský most - Volary (41_km)

Svezeme se autobusem na Kvildu. Je to dlouhý autobus s přívěsem, na který se vleze spousta kol. Z Volar nás jelo málo, velká skupina cyklistů nastoupila až u Soumarského mostu a všichni jsme končili na Kvildě. Pokud znáte Kvildu, víte, že její centrum je těsně přivinuto k úzké silnici, kolem které nenajdete chodníky ani moc prostoru pro manévrování. Když se potom takový naplněný "cyklobus" setkal s popelářským vozem a přidala se další auta, o pořádný zmatek a zácpu bylo postaráno. 

Jakmile jsme měly svá kola, naše kroky vedly do místního infocentra pro razítka na pohledy babičkám. Skončilo to u spontánního nápadu pořídit si turistický deník na sbírání vizitek a razítek. Přišla s tím tedy P., která jej znala již od své známé, ale vrhly jsme se do toho obě. Poměrně jsem se pro něj nadchla  a rozhodně se o něm ještě rozepíšu později. 😊 Jinak musím zmínit, že i kvildské infocentrum je velmi vydařené, hodně se mi líbí propojení klasického infocentra (letáčky, razítka, upomínkové předměty) a poznávání - fotografie, naučné tabule, zajímavé exponáty. Obecně bych řekla, že na Šumavě jsem zatím viděla jedny z nejlepších infocenter.

Zpět ale k výpravě! Člověk by řekl, že je čas vypravit se do kopců. My se raději vydaly do místní pekárny. Ano, je to moje slastná vzpomínka z dob, kdy jsem na Kvildě byla s Duhou. Takže jsme koupily pečivo na svačinu, pecen chleba a dezerty. Ořechový závin s karamelovým přelivem byl sen. Kamarádka H. dohnala i ranní kafe, sbalily jsme výslužku a jelo se. Téměř poledne... 😅

Cesta k pramenu Vltavy vedla po asfaltové cestě. Kolem Černohorského močálu. V mé paměti zakončena nemilosrdným stoupákem, ve skutečnosti ke konci hodně pozvolná a daleko snazší, než byla očekávání. Co se očekávání týče... pramen Vltavy byl zarostlý. Člověk by si ho vyfotil, ale vlastně ani nebylo co. Tak jsme odškrtly pomyslnou fajfku a znovu naskočily do sedel. 

Vyjely jsme po červené turistické směr Bučinu a čekal nás onen největší stoupák dne.Během kilometru převýšení nějakých sto metrů. Potom sjezd Furik, Knížecí pláně, Žďárecké sedýlko, Žďárecké jezírko. Dále Jelení stezkou do Strážného, který mi poskytl lehkou vlnu znechucení jenom při průjezdu. Pokračovaly jsme po Zelené cestě až ke stejnojmennému rozcestníku nad Lenorou. Sjet, nesjet? Nalákala jsem kamarádky na obecní pec a jelo se.

Zmiňovaná obecní pec je velkou zajímavostí, ale zas tak moc toho na ní k vidění není. V její blízkosti se zrovna cosi opravovalo a jeden z pánů k nám přistoupil. Měly jsme v podstatě štěstí, byl to místní, dal nám o peci krátký výklad a pozval nás na tradiční pečení chleba, které zřejmě spoluorganizuje. Vidina koláčů a česnekových placek zněla opravdu lákavě, bohužel se toto pečení pořádá jen každou poslední sobotu v měsíci. Načasování jsme tudíž měly špatné, poděkovaly za výklad a vyrazily ulovit vizitku peci do infa při sklářském muzeu. 

Po cyklostezce jsme pak pádily přes Soumarský most až do Volar vlastně bez přestávek.

Ačkoli jsme si dnes nedaly nijak zvlášť do těla, výlet to byl pěkný. 

Další výlety ze Šumavy zde.

Výlet: Boubín, Soumarské rašeliniště

fáze 1: Zátoň-Boubín - Boubínské jezírko - Boubín (1 362 m. n. m.) - Kubova Huť

V čem byl tento den zajímavý? Poprvé jsme se setkaly s místním vlakovým dopravcem GW Train Regio. Za mě moc pěkné vlaky a dobrý systém nákupu lístků pomocí automatů přímo ve vlaku. Můžete platit jak penězi, tak kartou, prostě si koupíte lístek až po nástupu. Něco takového by se mi líbilo i ve vlacích v naší oblasti. Průvodčí by pak prostě zkontroloval, jestli jste si zaplatili správně.

Vystoupily jsme ve stanici Zátoň-Boubín a vydaly se nejprve po modré, poté po zelené k Boubínskému jezírku. Ještě předtím jsme minuly velmi pěkné infocentrum Idina Pila. Sledovaly jsme naučnou stezku Boubínský prales a došly na vrchol Boubín. Dozajista nejzalidněnější místo z celé trasy. Dřevěná rozhledna byla doslova v obležení turistů a mladý muž vybíral vstupné, které prý bude použito k postavení nové rozhledny. To je ušlechtilý cíl, ne? Když jsem tam byla kdysi, pamatuju si, že se nevybíralo, což je podle mě v podstatě zvláštnost v době dnešních rozhleden. 

Odbočkou po červené jsme zašly na Johnův kámen, jakési bývalé oblastní rozmezí, který nám posloužil jako odlehlé místo na svačinu. Seběhly jsme do Kubovy Hutě se záměrem porozhlédnout se a pak pokračovat po Lesnické NS do Zátoně. Plány se ale semlely jinak. Zrovna jel okolo vlak a my prostě naskočily s tím, že si dnešní výlet rozfázujeme. Zpátky ke Kubově Huti, věděli jste, že je zde nejvýše položená železniční stanice v České republice? Nachází se v nadmořské výšce 995 m. n. m.

fáze 2: Soumarský most - Soumarské rašeliniště (rozhledna) - Dobrá-lávka - Volary (22 km)

Vystoupily jsme v Soumarském mostě. Osud tomu chtěl, že jsme nezvládly odolat ceduli u silnice a vydaly se k blízké restauraci s okénkem na něco na zub. Malinové knedlíky byly dobré, personál restaurace byl ale asi mírně zmatený, protože na jídlo pro kamarádku zapomněli. Vždycky je to rozhořčující, vrácené peníze ani omluva vám náladu nespraví a pokud nemáte velký hlad, už si nic jiného nedáte (K tomu se ale určitě vrátím i v článcích z mého posledního dobrodružství..)

Pořádně jsme si prohlédly místo, z kterého budeme ve čtvrtek vyrážet na kanoích, ještě blaženě nevěda, co nás to čeká za pohromu, a pokračovaly jsme k úvodní ceduli NS Soumarské rašeliniště. Nechaly jsme se vést stezkou a užívaly si unikátního prostředí. Nebylo to sice příliš podobné "divokým" vrchovištím, která jsem viděla v minulosti, ale i tak krásné. Vystoupaly jsme na malou dřevěnou rozhledničku, pokochaly se výhledem na břízy a pokračovaly po zelené až do Volar. Vypíchnout musím úsek okolo Dobré-lávky, kde jsme málem byly sežrány zaživa vším, co jenom trochu lítalo a dýchalo vzdušnicemi.

Sečteno podtrženo, super den!

Další výlety ze Šumavy zde.

Cyklovýlet: Křišťanovický rybník, hrad Hus, Volary

Křišťanovický rybník - hrad Hus - Volary (14 km)

Únava po dlouhé cestě a nastupující odpoledne.. Cíl tohoto výletu byl jediný - vykoupat se za každou cenu, dokud je počasí ucházející k tomuto účelu. Což bylo zpochybněno při namočení prvních končetin do rašelinových vod rybníka - pokud vás zrovna nehřály na kůži sluneční paprsky, byla fakt kosa. Statečně jsme si zaplavaly, otřely živou hmotu, která na nás ulpěla, chvíli se slunily a pak vyrazily směr Volary.

Zádrhel číslo 1: Vydaly jsme se z Křišťanovic po žluté stezce, vedoucí souběžně s cyklostezkou č. 125. Vedla přes pastvinu. Přímo přes ohradu, na kole se rozhodně jet nedalo, protože bylo všude spousta kamení a cesta "koryto" se prudce svažovala. Vždycky tvrdím, že můžu koukat do mapy jak chci, v realitě jsem i tak překvapená. Pastvina byla obývána stádem krav a býkem, které jsme naštěstí spatřily až po průchodu jejich teritoriem z bezpečné vzdálenosti. 

Potom jsme pokračovaly po žluté až k rozcestníku "Cudrovice", kde jsme odbočily na modrou směr zřícenina hradu Hus. Kola počkala u stromu, zatímco jsme sestoupily k říčce, překročily most a znovu vystoupaly k samotné zřícenině. Sráz z druhé strany byl poměrně prudký a nám se naskytl pěkný pohled na kroutící se řeku Blanici.

Zádrhel číslo 2: Měly jsme s sebou přilby (bezpečnost na kole především!). Kamarádka, říkejme jí H., ráda fotí a svoji přilbu při tomto počínání odložila na zem. Nevlastní však cyklistickou přilbu s typickým aerodynamickým tvarem (a dobrou stabilitou), ale kulatou, kterou vidíte třeba na bruslařích. Kulaté věci se rády kutálí. A tak se milá přilba vrhla ze srázu. Jako vedoucí výpravy jsem se cítila osobně zodpovědná za bezpečí její hlavy po zbytek týdne, takže jsem se také vrhla ze srázu. (Ano, a tušíte správně, že jsem na to šla chytřeji než ona přilba, jinak bychom tu vůbec neseděli :) Ale v ten moment to bylo napínavé.. )

Zbytek cesty do Volar už v porovnáním s tím probíhal v doslova nezáživném duchu. Nutno ale zmínit že terén je poněkud kopcovitý, takže zívačka to taky nebyla.

Další výlety ze Šumavy zde.

Šumava: Výprava za rašeliništi a klidem

Na Šumavě jsem byla už kdysi jako malá. Z většiny význačných míst si toho příliš nepamatuju, jen hodně lesů. Několik let zpátky jsem tam týden pomáhala s revitalizací krajiny a odnesla si krásné vzpomínky na rašeliniště, vrchoviště i odborný výklad v terénu spojený s praxí (a prací). A vzpomínky na nejlepší chleba a pivo na Kvildě.

Bylo moc krásné se tam vrátit. Ve skupince tří jsme vyrazily letos v červenci a za základnu zvolily Volary. 

Přehled výletů:

1. Na kole: Křišťanovický rybník - hrad Hus - Volary (14 km)

2. Pěší: Zátoň-Boubín - Boubínské jezírko - Boubín (1 362 m. n. m.) - Kubova Huť

             Soumarský most - Soumarské rašeliniště (rozhledna) - Dobrá-lávka - Volary (22 km)

3. Na kole: Kvilda - pramen Vltavy - Bučina - Furik - Žďárecké jezírko - Lenora - Soumarský                          most - Volary (41 km)

4. Na kánoi (Teplá Vltava): Soumarský most - Pěkná (17,5 km)

5. Pěší: Stožec - Puštíkova stezka (Areál lesních her Stožec) - Černý kříž (9 km)

6. Pěší: Nové Údolí - Třístoličník (1 302 m.n. m.) - Trojmezná (1 361 m. n. m.) - Plechý (1 378 m. n. m.) - Kučerova vyhlídka - Pomník Adalberta Stiftera - Plešné jezero - Nová pec (23 km)

Celkem uraženo 126, 5 km.

Oficiální přechod na nový blog: Ahoj!

Proč oficiální? Žádných ceremonií netřeba, nebojte, jen si v tom chci udělat pořádek. 

Tak nějak se ke mně, jako ke všem, kteří měli založené blogy na blog.cz, doneslo, že tato doména končí. Už dávno pro mě neznamenala tolik co kdysi, když jsem se plna nadějí a ideálů hlásila do Autorského klubu a pobývala v tamější komunitě. Přesto je to takový poslední hřebíček do rakve úpadku. Upadá i blogování jako takové? Neřekla bych. Spíše blogují lidé, kteří mají vlastní domény a zajímavé záliby, sami za sebe a na sebe. Deníčky, soutěže a blogerská komunita se podle mě dostávají do pozadí.

Byla to jedna z věcí, která mě nejvíc bavila. Účastnit se soutěží a "potkávat" se v komentářích se známými tvářemi. Ať už na jejich, nebo na mém "písečku". Tomu už asi definitivně odzvonilo. Druhá složka je však psaní samotné, což mě baví i po letech. 

Tak proč to neoživit? Řekla bych, že mám pořád o čem psát. Snad zase nebudu muset zakládat rubriku "Koš", do které by padal nicneříkající internetový odpad. Baví mě příroda, turistika, čtení, jídlo, počítačové hry a zaujme mě taky kde co. :) A občas mám ze života vtipné příhody, nedorozumění či do očí bijící nespravedlnosti, které si prostě žádají literárního zpracování. 

Takže: Ahoj a někdy napočtenou!